Nikdy jsem neletěla letadlem, nikdy jsem nebyla u moře a nikdy jsem vlastně ani nevyužila svůj draze nabytý pas. To, že se tohle všechno změní, jsem se dozvěděla jen několik málo dní před samotnou dovolenou. Přítel našel na internetu neodolatelnou nabídku, zjistil, zda ho uvolní z práce a jakmile mu bylo řečeno, že ano, zájezd koupil.
Dovolená v Tunisu
Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že letíme do Tuniska, měla jsem pocit, že mi bouchne hlava. Co teď? Mám dva dny na to, abych se připravila, zabalila a našla pas! Kam jsem ho jen dala? A budou mi stačit dvoje plavku? Co když nám v hotelu nedají ručníky?
V den určení jsme se dostavili na letiště, samo sebou s dostatečným předstihem. Kufr jsme měli zamčený a označený jak naší domácí adresou, tak i adresou hotelu v Tunisku. Nechyběla ani puntíkatá mašle, abychom zavazadlo snadno našly na výdejním pásu.
Odbavení bylo rychlé, ani jsem se nestihla začít stresovat. Než jsme se nadáli, seděli jsme v letadle a poslouchali letušky, které nám dávaly instrukce k letu.
Jejich angličtina byla možná bezchybná, díky silnému přízvuku jsme jim ale stejně nerozuměli ani slovo.
Naštěstí. Letadlo totiž vzlétalo do bouřky, což je informace, kterou jsem opravdu znát nepotřebovala.
Let trval dvě hodiny, během kterých jsme vyplnili krátký formulář s hlavními informacemi o našich maličkostech – letušky nám trpělivě zopakovaly, že v Tunisku si jej máme nosit s sebou namísto pasu, který je lepší nechat v hotelovém trezoru. Znělo to rozumně a po celou dobu naší dovolené jsme se tím řídili. Představa ukradeného pasu totiž není příliš příjemná.
Po přistání jsme poměrně bez problémů našli výdej zavazadel i náš kufr. Pak jsme sice několik minut zoufale bloudili letištěm, nakonec jsme se ale „pověsili“ na postarší česky hovořící pár, který jsme zahlédli už v letadle. Díky nim jsme také našli naši delegátku, která nám vysvětlila, kudy k autobusu. Ulevilo se nám, byť jsme věděli, že náš čeká ještě tříhodinová cesta do tuniského městečka Mahdie. V autobuse jsme si ale odpočali a měli jsme možnost prohlédnout si kolorit zdejší krajiny, který tvořil buďto písek, hlína nebo olivovníky.
Do hotelu jsme přijeli za tmy a u recepce se strhla hádka o to, kdo bude mít pokoj s výhledem na moře. S přítelem jsme se jí neúčastnili, nenechali jsme recepčnímu ani drobný úplatek/bakšiš, jak je zde zvykem, takže jsme dostali pokoj s výhledem do města. Nijak nám to ale nevadilo, ba naopak, já jsem to ocenila, protože moře je v noci temné, zatímco město krásně zářilo a skýtalo krásný výhled.
Navečeřeli jsme se a šli jsme si na večerní program. Delegátka nám vysvětlila, co se zde smí a co ne. Trochu nás zklamalo, že po setmění se nedoporučuje vycházet z hotelového komplexu ven, na druhou stranu byl každý večer byl připraven animační program, abychom se necítili ochuzeni. Dívky a ženy byly také obeznámeny s tím, že by raději neměli nikam chodit bez mužů, protože pokud tak učiní, ihned je bude někdo otravovat.
Celý týden jsme si užili, byť nás zvláštnosti zdejší kultury stále překvapovaly.
Přítel, coby rodilý Plzeňák, třeba učil zdejší barmany, jak se čepuje pivo.
Barman nám na oplátku vysvětlil, že se musíme opalovat ve stínu, abychom se nespálili – a jak se ukázalo, byla to skvělá rada, protože 80% ostatních lidí z našeho zájezdu byla hned druhý den rudí jako indiáni.
Většinu času jsme trávili na písečných plážích, které obývali většinou turisté. Až na občasné obchodníky s cigaretami a mušlemi jsme na místní vůbec nenarazily. Když jsme se však zašli podívat do mediny na trhy, dýchla na nás zdejší kultura se vším všudy.
Všemožné cetky, šátky, šíšy, sklenice, plážové míče, lampy… to vše bylo možné koupit, tedy po dostatečně dlouhé době smlouvání.
Zahlédli jsme však i druhou stranu mince, kterou byl všudypřítomný nepořádek a chudoba.
Dovolenou jsme si opravdu užili, poznali jsme odlišnou kulturu, zažili písečné pláže a krásné moře, poprvé jsme jedli čerstvé ryby a kouřili pravou tuniskou šíšu. Přesto všechno v nás však zůstala jakási pachuť tamního nepořádku a nebezpečí.
Pěkný článek. Musím se přiznat, že do dvou dnů bych asi nezvládla být připravená a asi by mi z toho hráblo. Vůbec si nedovedu představit to lítání a zjišťování informací takto narychlo. Je to druh adrenalinu, který mi vůbec nevadí, když mi unikne. Mám ráda dovolenou v klidu, jelikož jsem docela velká stresařka 😀 Ideálně abych to věděla několik týdnů dopředu. My se chystáme koncem jara na Hvar tak jsem zvědavá jak dopadne naše dovolená. Jedeme poprvé bez cestovky.
Krásně napsaný ,taky letíme prvně letadlem do Tunisu a jsem natěšení ale je tam i trochu strach.☺☺