Pobřeží Ligurského moře jsou nejen krásné pláže, které nezažijme na turisticky přelidněné druhé straně italské „boty“, ale také blízká dosažitelnost památek a půvabných historických městeček, malebně rozložených na dohled v nedalekých kopcích.
Ligurská riviéra tak skýtá nejen klasické přímořské vyžití, po kterém my Středoevropané tak prahneme, ale též možnost zkombinovat naše aktivity s cyklistikou a horskými túrami.
Cesta ze severu Čech na druhou stranu italské „boty“
Co potřebuje český cestovatel, plánující cenově dostupnou dovolenou u moře v Itálii? Především zdatně fungující automobil s navigací, dostatek entuziasmu, pevné nervy, přiměřenou finanční hotovost, odolnost proti únavě a nějaký ten proviant na začátek. Pak je taky dobré, pokud se vás do auta naskládá více, abyste se podělili o náklady. Jen pro úplnost – naše výprava čítala čtyři osoby a psa. Čekalo nás zdolat přibližně tisícikilometrovou cestu do italského městečka San Lorenzo al Mare, ležícího na pobřeží Ligurského moře.
A zase ty poplatky…
Rodné hroudě jsme zamávali na hraničním přechodu Svatý Kříž / Waldsassen a náš ford, s naditým zavazadlovým prostorem a Alwinem, jehož hlava trčela z okna mezi záplavou ve větru vlajících chlupů, bezpečně klouzal po dokonalých dálnicích, na kterých se k naší potěše neplatilo žádné mýtné. To se mělo změnit v Rakousku, kde nás desetidenní dálniční známka vyšla na 8,5 euro. V časných ranních hodinách jsme překročili hranici do Švýcarska, kde úhlednost vesnic již hraničila s kýčem. Cena za roční dálniční známku už tak malebná nebyla, stála nás rovných 37 euro!!
San Lorenzo al Mare
Uondaní, ale dychtiví na cíl naší cesty, jsme serpentýnami v kopcích nad městečkem San Lorenzo, dorazili k prázdninové vilce. Příjezdovou cestu oddělovala kovová branka a u ní stál usměvavý mladíček. Jeho úsměv byl natolik nakažlivý, že jsme se zanedlouho culili taky, navzdory obtížné komunikaci. Od toho byl ale překladač na mobilu, kam si Lorenzo Santagata, náš hostitel, psal věty a horlivě nám je předčítal anglicky. Padli jsme si do oka. Dokonce i Alwin vrtěl ocasem nad kulometnou palbou rychlé italštiny, do které Lorenzo plynule přecházel v domnění, že nám vzájemné sympatie otevřou schopnost porozumění.
Nicméně náš dojem byl dokonalý. Velká prostorná terasa se slunečníky a olivovníky, venkovní jídelna v atriu vilky a také vnitřní vybavení si nezadalo s obrázky, kterými nás nalákal internetový portál Booking. Pohled z terasy byl velkolepý. Přehlíželi jsme hluboké údolí s vinicemi a olivovníky, na jehož konci se klenul vysoký viadukt. Na dohled bylo městečko známé také díky slavnému cyklistickému závodu Giro di Italia, jehož trasa zde vede.
Spiaggia per cani
Že Italové jsou milovníci psů, možná není až tak známo. Nicméně důsledkem této psí obliby jsou pláže pro psy – spiaggia per cani. Tady jste se svým psem vítáni a jen musíte dohlédnout na to, aby nedošlo k mezinárodnímu incidentu. Koupou se tu totiž psi všech národností, bráno podle páníčků.
Na kole do San Rema
Mladší polovina naší výpravy si nemohla nechat ujít cyklistický výlet do lázeňského města San Remo, které bylo vzdáleno necelých 20 km. Dokonalá cyklostezka vedla podél pobřeží a byla bohatě vybavena odpočívadly. Výhodou trasy podél pláží pak bylo to, že si naši cyklisté mohli udělat libovolné přestávky na koupání, a poté zase osvěženi nasednout na kolo.
Jak nám při loučení řekl náš hostitel, turisté přeceňují Toskánsko a zapomínají na Ligurii. Nezbývá, než souhlasit!